Scházíte se s kamarády jen proto, abyste si vzájemně „aktualizovali“ životy? Možná jste součástí catch-up culture fenoménu, kdy přátelství jen udržujeme naživu, místo abychom ho skutečně prožívali.
„Musíme se už konečně potkat,“ dobře známá věta, která nemálokdy zazní v osobních i skupinových chatech. Takové „potkání se“ není ale automatické. Mnohdy si vyžádá i několikatýdenní plánování v již plně nabitém diáři. Jakmile se všechny strany shodnou na vhodném termínu, stačí už jen vyčkat těch pár týdnů, než nadejde ono volné odpoledne.
Během posezení u kávy pak přichází konečně čas na vzájemné vylíčení všech zásadních novinek. Za necelé dvě hodiny už jsme zase v obraze. Přesně víme, co se tomu druhému děje v životě a ten pocit si uchováváme až do další pečlivě naplánované schůzky. Tento jev má svůj název. Jde o takzvanou Catch-up culture.
Přesně tento fenomén popisuje ve své knize Bad Friend Michelle Elman, která se dlouhodobě věnuje tématu hranic a přátelství.
“Jdete na večeři, kdy si sdělíte veškeré novinky, které se udály, ale samotné zážitky už neprožíváte společně.“ To může mít za následek pocit, že samotné přátelství uvízlo v čase. V rámci setkání jen navazujeme na to, kde jsme minule skončili. A takové navázání může přijít i po několika měsících. Rozhovor se pak točí jen kolem toho, co se událo od posledního setkání. Na důležitá témata, jako je budoucnost nebo i jen každodenní záležitosti, už pak ale nezbývá čas.

Catch-up culture = popisuje začarovaný kruh, kdy přátelům opakovaně vyprávíme o svém životě, namísto toho, abychom ho s nimi prožívali.
Posun od spontánních setkání s přáteli k plánovaným schůzkám byl vždy součástí dospělého života. Dnešní svět „dohánění“ je však ovlivněn i sociálními sítěmi. Pokud náš kamarád sdílel fotky z dovolené na Instagram stories, získáváme iluzi, že vlastně víme, co se v životě našich blízkých děje. Není nic snazšího než na dané stories zareagovat a iniciovat krátkou konverzaci. Místo obvyklého „jak se máš“ můžeme rovnou familiárně reagovat na aktuální novinku.
Předpokládáním, že lidé vše podstatné sdílí na sociálních sítích nebo v rámci updatových setkání, však můžeme přicházet o drobné detaily. A právě skrze ty mnozí cítí, že o ně mají druzí zájem. Ať už jde jen o návštěvu v obchodě, nebo o zajímavě vypadající kočku, co šla zrovna po chodníku.
I tím se dnešní přátelství tolik liší. Přestože nás sociální sítě spojují, paradoxně si můžeme připadat mnohem více izolovaní. A právě čas, který bychom měli trávit budováním skutečné blízkosti, tak často nahradí bezmyšlenkovité scrollování.
Podle výzkumu z University of Kansas trvá zhruba 200 hodin, než se z někoho stane opravdu blízký kamarád nebo kamarádka. Jenže právě ten neorganizovaný čas nahradily naplánované schůzky, kde si pouze vyměníme novinky. Místo toho, abychom život prožívali s přáteli, můžeme dojít k pocitu, že přátelství jen udržujeme naživu. Takzvaně jen kontrolujeme, že jsme stále přátelé.
Proč se to vlastně děje
Za catch-up culture nestojí jen sociální sítě. Ty spíše posilují něco, co se v dospělém životě děje dlouhodobě.
Důvodem je struktura dospělého života samotná. Práce, partnerské vztahy, děti nebo stěhování postupně zabírají čas, který dřív patřil neplánovanému trávení chvil s kamarády a jen tak volný čas se naskytne už jen málokdy.
Přispěl k tomu i zánik přirozených míst k náhodnému potkávání. Dřív fungovaly jako spojnice mezi lidmi třeba pravidelné večery v hospodě, sousedské vztahy nebo kolej, místa, kde se člověk potkával s ostatními, aniž by cokoliv plánoval. Dnes taková místa z velké části nahradil online prostor, kde sice „vídáme“ víc lidí, ale mnohem povrchněji.
Mnohdy dochází k tomu, že si na přátelství přenášíme i logiku efektivity, kterou běžně používáme v práci. Schůzku si naplánujeme do kalendáře, dorazíme, „probereme agendu“ a jdeme dál. Tím ale přátelství ztrácí prostor pro spontánnost, která ho dřív přirozeně živila.
A konečně, sociální sítě fungují jako náhražka blízkosti, nikoliv proto, že by byly zlé, ale proto, že náš mozek reaguje na sledování něčího života podobně, jako by šlo o skutečný kontakt, i když je jen pasivní. Scrollování nám tak dává pocit sounáležitosti, aniž bychom do vztahu cokoliv reálně investovali.
Právě proto může být těžké catch-up culture prolomit – nejde jen o špatný zvyk, ale o důsledek toho, jak je dnes uspořádaný čas, prostor i technologie kolem nás.
Jak z toho ven?
Lehko se řekne, potkáme se zcela náhodně, pokud to životní situace neumožňuje. Přesto je právě plánování společných aktivit jedním z možných řešení, jak vyzrát nad pouhým suchým sdělováním novinek. Vyrazit jednou týdně do posilovny, na nákupy (klidně i základních potravin), či se rozhodnout začít navštěvovat kroužek keramiky. Možností je mnoho, ale i taková řešení by neměla sklouznout do kategorie: další pracovní povinnost. Ze společného času s přáteli byste měli mít hlavně radost.
Vedle takto naplánovaného času pro vás máme i pár dalších tipů, jak se vymanit z catch-up culture.
V prvé řadě si přiznejte, že sledování Instagram stories není totéž co blízkost druhého člověka.
- Nahraďte „kafe a povídání“ společnou aktivitou – vaření, procházka, výstava, sport. Tím se pozornost přesune z vyprávění na prožívání a novinky se probírají mimochodem, ne jako hlavní bod programu.
- Zkuste „paralelní trávení času“ – každý dělá svou práci či koníček ve stejném prostoru (společné psaní diplomky, malování, hraní). Blízkost bez nutnosti cokoliv sdělovat.
- Rozložte novinky do menších dávek – není nutné vše shrnout v jednom velkém dvouhodinovém setkání. Hlasovka na minutu, fotka s jednou větou. Sdílejte maličkosti přesně tak, jak se stanou, není potřeba čekat na další setkání.
- Zaveďte mikro-rituál mezi velkými setkáními – pravidelný den v týdnu na krátký hovor, sdílená hra na dálku, cokoliv, co udrží kontinuitu bez nutnosti plánovat celý večer.
- Dovolte si „neaktuálnost“ – i když jste viděli, že byla vaše kamarádka na dovolené, není nutné konverzaci zahájit tím, že jí oznámíte, že to víte, a zeptáte se, jaké to bylo. Nechte prostor druhé straně, ať se s vámi podělí o novinky sama.
Chcete mít přehled o mediálním dění? Nezapomeňte nás nadále sledovat.
Děkujeme!
Zdroje:
https://news.ku.edu/news/article/2018/03/06/study-reveals-number-hours-it-takes-make-friend
https://www.glamour.de/artikel/catch-up-culture-sind-unsere-freundschaften-noch-zu-retten
Autorka: Tereza Stryková


