Digitální prostředí je dnes pro děti a dospívající stejně samozřejmou součástí života jako škola nebo kamarádi. Právě proto se Evropská unie v posledních měsících výrazně zaměřila na jejich bezpečnost na internetu. A ačkoliv jde o politická rozhodnutí, mají velmi přímý dopad na to, jaká rizika dnešní mladí lidé zažívají, a také na to, jakou roli hraje mediální výchova.
1. Nová pravidla EU proti online sexuálnímu zneužívání dětí
Po letech debat se členské státy EU shodly na společném postoji k tzv. CSA Regulation, která má zlepšit boj proti šíření materiálů se sexuálním zneužíváním dětí. Platformy budou nově povinny aktivně odstraňovat nelegální obsah a vznikne nová unijní instituce, EU Centre on Child Sexual Abuse, která bude koordinovat kroky jednotlivých států.
Důležité je, že kompromisní verze návrhu neobsahuje povinné plošné skenování soukromých či šifrovaných zpráv, které vyvolávalo značné obavy o soukromí. Státy tak nebudou moci kontrolovat naše soukromé konverzace. Platformy si ale mohou vyvíjet vlastní nástroje pro detekci škodlivého obsahu, což vyvolává otázky ohledně chybovosti AI a možného přetížení národních úřadů nerelevantními hlášeními.
Před EU nyní stojí složitá jednání mezi Radou, Parlamentem a Komisí, která začnou v roce 2026. Ale už nyní je jasné, že ochrana dětí online se stává jedním z hlavních digitálních témat Unie.
2. Evropský parlament chce zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let
Dalším signálem tohoto trendu je návrh Evropského parlamentu na zákaz přístupu dětí mladších 16 let na sociální sítě, video platformy či dokonce k některým AI chatbotům.
Důvod? Duševní zdraví mladých lidí.
Každé čtvrté dítě vykazuje známky problematického užívání telefonu, které se blíží závislostnímu chování. A mnohé sociální platformy stojí na mechanismech, které takové návyky podporují – nekonečný scroll, autoplay, agresivní algoritmy a prostředí plné tlaku, konfliktů a porovnávání.
Emmanuel Macron označil velké technologické firmy přímo za „spoluodpovědné“ za šikanu, radikalizaci a toxické online prostředí mladistvých.
I když zatím nejde o právně závazný zákaz, EU tím jasně ukazuje, že směřuje k výrazně přísnější regulaci, která bude ještě úzce provázaná s Digital Services Act (DSA). Současně se připravuje unifikovaný evropský systém ověřování věku i digitální identita, které mají budoucí pravidla zpřesnit a usnadnit jejich vymáhání.
3. Jak to souvisí s výzkumy o vlivu médií na chování?
Do této debaty zapadá i nedávná studie (Dou & Zhang, 2024) publikovaná ve Frontiers in Psychology, která se zaměřila na vztah mezi vystavením násilnému obsahu a agresivitou dospívajících.
Autoři sledovali 259 žáků během jednoho roku a zkoumali tak nejen to, zda násilný obsah zvyšuje agresi, ale také opačný směr: zda agresivnější jedinci sami vyhledávají násilná média. A výsledky ukázaly, že platí obě varianty současně. Vzniká tak bludný kruh, kdy média posilují agresi a agrese zase motivuje k vyhledávání násilných podnětů.
Studie potvrzuje General Aggression Model, který říká, že mediální obsah formuje myšlení, emoce a chování dlouhodobě. A zároveň upozorňuje, že tento efekt je překvapivě univerzální, nezávislý na pohlaví, socioekonomickém zázemí nebo prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. A tady se kruh uzavírá.
Proč je to všechno propojené?
Zatímco EU se snaží regulovat konkrétní rizika: sexuální zneužívání, algoritmickou závislost či toxické prostředí, výzkumy nám ukazují, že digitální obsah sám o sobě formuje osobnost a chování mladých lidí.
Dohromady to vytváří jasný obraz. Bez ohledu na to, zda jde o násilné hry, škodlivá videa, extremistický obsah nebo vysoce návykové sociální platformy, digitální svět má reálné, měřitelné dopady na vývoj dětí a dospívajících. A právě proto je potřeba nejen legislativa, ale i mediální gramotnost.
Co z toho plyne pro výchovu a vzdělávání?
Studie i politická rozhodnutí ukazují na stejnou potřebu:
- Učit děti rozpoznávat rizikový a manipulační obsah.
- Rozvíjet kritické myšlení, aby rozuměly tomu, jak média pracují s emocemi a pozorností.
- Vysvětlovat algoritmy, které mohou posilovat negativní vzorce chování.
- Mluvit o online komunikaci, násilí, konfliktech i bezpečí.
- Vytvářet prostředí, ve kterém děti nevnímají digitál jako nekontrolovatelný prostor.
A možná nejdůležitější: podporovat děti, aby dokázaly chápat online svět jako prostor, který mohou spoluutvářet a ovlivňovat, ne jako místo, které je pohltí.
Autorka: Eliška Mádrová