SURFAŘŮV PRŮVODCE PO INTERNETU

V obrovském množství zdrojů, médií a článků by se mohl i zkušený internetový surfař snadno utopit. Přesně proto je zde mediální příručka Surfařův průvodce po internetu – aby pomohla ve chvíli, kdy si jako čtenář nebudeš čímkoliv jistý.

Surfařův průvodce nebude nikomu radit, co má číst. Každý má svůj vlastní mozek. S touhle mediální příručkou budeš jako čtenář schopný sám posoudit, jestli je článek kvalitní a stojí za to, nebo jestli se s tebou snaží tak trochu manipulovat. Zkrátka, kdyby byl internet obrovský supermarket s informacemi, tak Surfařův průvodce slouží jako výživový poradce, který ukazuje na problematické aspekty jednotlivých mediálních produktů.

Zbytek už je na tobě!

pruvodce

ZDROJE

Máte zdroj? A mohla bych ho vidět?

Znáš to už ze školy. Když děláš referát nebo prezentaci, vždycky musíš uvést zdroje. Se článkem je to úplně to samé – když není zdroj, není to novinová zpráva. Pokud se tak článek bez zdroje snaží tvářit, tak není něco v pořádku. A kdo by chtěl konzumovat něco, co není v pořádku.

Ne všechno na internetu je pravda a někdy je to tak i záměrně. Že jsi narazil na snůšku výmyslů je prakticky jisté, když jsou informace v článku nepodložené. To znamená, že autor ti něco tvrdí, aniž by při tom vycházel z pořádného zdroje.

Je zdroj přísně tajný? Je to ‘věrohodný kamarád’? Nebo je to další zvláštní web, kde už ani žádný zdroj nenajdeš? Zpozorni. Pro to, co čteš, se zjevně nenašel solidní důkaz, nebo si to autor kompletně vycucal z prstu.

Jak se nenechat zmást:

  1. Nevěř všemu. Zdaleka ne všechno na internetu je pravda a někteří lidé mají zájem tě obalamutit. Jestli si nejsi jistý, začni směle pátrat.
  2. Hoď to do Googlu. Pokud je zpráva důležitá a pravdivá, tahají se o kauzu světová média. Našel jsi jen pár zmínek s tím stejným supertajným zdrojem? Takhle si propaganda hraje na “tichou poštu”.
  3. Jdi po zdrojích, jdi po jménech. Je podezřelé, když novinář píše anonymně. Jestli taky cituje dalšího anonyma nebo člověka, kterého nezná ani Google, tak ti nejspíš lže. Rozklikávej odkazy, hledej zdrojové stránky. Na skandální informace buď pes!
  4. Není studie jako studie. Může se stát, že autoři na dezinformačních webech budou vycházet z nějakých pseudo studií. I vědecké práce se dají falšovat. Proklepni si jejich autory.
  5. Sami sobě zdrojem. Je běžné, že dva články z odlišných serverů odkazují navzájem na sebe. Schválně to občas zkus proklepnout.
  6. Používej vlastní mozek. Nemusíš být Sherlockem pořád, většinou stačí se jen zamyslet. 

Jak se to dělá špatně:

screenshot-2016-10-31-15-49-21

Podobných zaručených zpráv dostává každý z nás desítky. Základem je ptát se. Jaký americký politický analytik? Mohu jeho osobu i vědecké práce dohledat na internetu? Od které paní autor dostal toto info? Může jedna taková paní skutečně vědět, co se děje zemi s tři sta milion obyvatel? Z jakých koutů USA dostává autor další zprávy? Články, které nemají jasně citovaný zdroj, mlží obecnými frázemi a zakládají se na klasickém schématu jedna paní povídala, prostě nejsou kvalitní. Při jejich čtení by se ti měla rozhodně rozsvítit varovná kontrolka.

Jak se to dělá správně:

screenshot-2016-10-31-15-51-23

Tady vidíš, jak by to mělo vypadat. Konkrétní jména, konkrétní instituce, konkrétní citace. Když budeš chtít, můžeš si lehce dohledat zdroj:

screenshot-2016-10-31-15-53-10

SVALOVÁNÍ VINY A NÁLEPKOVÁNÍ

Je vrahem vždycky zahradník?

Realita je složitá a náš mozek se ji pořád snaží zjednodušit. Dezinformační weby toho umí využít. Propaganda je tak často jen představení komplikovaných problémů v té nejjednodušší podobě, a taky s jasným viníkem. Svět se najednou zdá černobílý: Jižní Korea je peklo na zemi, KLDR je ráj a Kim Čong-un je Bůh. A člověk nemusí chodit ani tak daleko. Oslovení “Nácek” nebo “Sluníčko” jsou taky jenom nálepky, které mají za úkol znehodnotit obě názorové skupiny.

Kvalitní články ti dávají informace, aby sis vytvořil úsudek, propagandistické weby ti ale podsouvají rovnou odpovědi. Často to dělají skrytě, skrze negativní “nálepky”, které přilepí na všechny – lidi, politiky, státy i média – s jinými názory. Zlá nálepka pro viníky, lichotivá nálepka pro hodné, a ty už z nadpisu poznáš, kdo je kdo.

Že jsou to pořád ti samí? V jednoduchosti je síla propagandy! Zvol si raději kvalitní informace a udělej si svůj vlastní názor případ od případu.

Jak se nenechat zmást?

  1. Nový problém, nový list. Nikdo není stále zlý, nikdo stále dobrý. Dívej se na nové události bez předsudků a hlavně si nenech nic podsouvat.  Mozek máš přeci vlastní. 
  2. Vyhoď nálepky. Kavárníci, sluníčka, fašisté? Reprezentují tahle slova skutečné lidi a názory, které mají? Dobrý článek je plný argumentů, ne hejtu. Jak na tebe působí článek pod?14936962_10208390260258107_97411489_n
  3. Kombinuj zdroje. Nejsi si jistý, jaké názory vůbec zastávají takto onálepkovaní lidé? Zkus si přečíst něco ze zdrojů, na které nejsi zvyklý. Znát názor druhého, i když se ti nelíbí, je základ demokracie i pokecu s kámošem. 
  4. Pravda není vždycky uprostřed. Neboj se obhájit/odsoudit něco, s čím ne/souhlasíš. Ověř si ale, jestli tvůj názor stojí na dobrých informacích. Nechceš přece dát své dobré jméno pod výmysly propagandy.

Příklady toho, jak se to dělá špatně

 

screenshot-2016-10-30-23-32-21

http://svobodnenoviny.eu

“Fantasmagorie a lži”? Autor ti hned v titulku vnucuje, kdo je tu ten špatný. Shrnuje protistranu pod nálepku a není objektivní. Používá urážlivé výrazy, obviňuje a nedává prostor alternativnímu výkladu. Poměrně jasné varovné signály, nemyslíš?

Příklady toho, jak se to dělá správně

 

I když se ti nemusí líbit, o čem článek píše, je napsaný neutrálně. Bez emocí popisuje, co zjistili vyšetřovatelé nehody, a také kde o tom mluvili, aby sis vyjádření mohl dohledat. Článek ti tak poskytl nové informace a nechal jen na tobě, jaký si na ně uděláš názor.

VYMÝŠLENÍ FAKTŮ

Dvakrát ověř, jednou věř!

V dnešním světě na internetu najdeš cokoliv – od plánů na stavbu raketoplánů po videa s koťátky. Obrovské množství informací je ale také přirozeným prostředím pro dezinformační weby. Sázejí totiž na to, že jsi zahlcený různými články a už nebudeš schopný rozlišit, kde je pravda.

Pokud tak zrovna není po ruce šťavnatý skandál, vytvoří si ho autoři propagandy prostě sami. Další takové weby a různí vyděšení lidé sdílejí tenhle falešný článek dál, až se vytvoří pořádná vlna strachu. Na světě je hoax. A který surfař, co článek ten den přečte jako stopátý v řadě, bude ověřovat, jestli je to vážně pravda?

Jak se nenechat zmást:

  1. Hoď to do Googlu. Pokud je zpráva vážně důležitá, vždy se do toho ihned pustí velké zahraniční noviny. Schyluje se ke třetí světové? Jestli si to myslí jen anonymové na třech webech, nebude to tak horké.
  2. Ověřuj fakta. Když tě článek něčím straší, překontroluj si čísla a fakta, která používá jako důkaz. Statistika sice nuda je, ale dá ti pravdivé údaje.
  3. Jdi po zdroji. Nechceš hledat jinde? Zjisti, odkud čísla vzal autor. Jestli to neuvádí, nebo se ohání “tajným zdrojem”, nejspíš si to vycucal z prstu. My ti teď taky můžeme říct, že v Česku žije 5 547 čmeláčích mužů.

screenshot-2016-10-31-00-01-36

Tento bod je těžké představit na konkrétních příkladech, protože cílem této manipulace je utopit čtenáře v obrovském množství článků. A to do takové míry, aby se často opakovaná lež stala pravdou. 

MANIPULACE OBRAZOVÝMI PROSTŘEDKY

Není to Photoshop?

Jak říká jedno známé přísloví: obrázek vydá za tisíce slov. A přesně na to často spoléhají novodobí manipulátoři. S Photoshopem už dnes umí kdekdo a přetvořit si realitu k svému obrazu bohužel není nic složitého. Často navíc k manipulaci ani není potřeba fotky upravovat. Důležitou roli hraje také kontext, kde a jak se fotografie používá.

Trik je v tom, že když si tvůj mozek spojí normální informaci s hororovým obrázkem, stane se z ní hororová informace. Zmínit můžeme třeba údajnou loď plnou uprchlíků, která se měla nacházet v Itálii. Že to ve výsledku byla 25 let stará fotka plná Albánců, už nikoho moc netrápilo. Dezinformační servery pak začaly vymýšlet články s tímto obrázkem jako důkazem pravdy a hoax byl na světě.

Pokud v tobě už pohled na obrázek vyvolává silné emoce, třeba strach nebo vztek, tak si dej pozor. Dost možná se někdo v tobě snaží tyto emoce záměrně vyvolat. Proto možná vybral právě tento obrázek, pak už totiž jinak vnímáš i samotný text.

Jak se nenechat zmást:

  1. Nevěř všemu, co se hodně sdílí. Když se po sociálních sítích začne ve velkém šířit fotografie s nějakým třaskavým materiálem, nemusí to znamenat, že to je pravda. Je to většinou přesně naopak.
  2. Ilustrační, nebo manipulační fotka? Dezinformační, a někdy dokonce i ty “tradiční”, weby si s pravdou moc nelámou hlavu. Nejprve se podívej, zda je fotografie skutečně z místa činu, nebo jestli se jedná o fotku „ilustrační“, tedy jen o související obrázek. Pokud je to druhá varianta, zamysli se – není fotka dramatičtější, než je informace v článku?
  3. Srovnávej weby. Když narazíš na článek s hodně třaskavou fotografií, otevři si pár dalších novinových serverů a porovnej, s jakými fotografiemi článek sdílejí. Nejlepším zdrojem jsou zahraniční tiskové agentury, které ti téměř vždy dají fotky přímo z centra dění. 

Příklady toho, jak se to dělá špatně:

matus-names

 

screenshot-2016-10-31-16-05-15

Loď plná uprchlíků, hrůza se žene na Evropu, apokalypsa nastane za 3, 2, 1, … Jen škoda, že to je 25 let stará fotka z albánského přístavu Drač.

screenshot-2016-10-31-16-09-50

Další šťavnatá manipulace. Na nádraží v Olomouci se objevují desítky imigrantů, fotka ale pochází kdesi z břehů jižní Evropy. Takhle se poctivá novinařina nedělá.

Příklady toho, jak se to dělá správně, je v tomto případě trochu komplikované předvést. Když se nemanipuluje s obrazovými prostředky, tak obraz skutečně zastupuje to, o čem je daný článek. 

HRA SE STRACHEM A EMOCEMI

Dobré články nejsou žádné drama

Emoce jsou přirozená věc, se správně dělanou novinařinou ale nemají nic společného. Když narazíš na článek, nad kterým tebou přímo cloumá vztek nebo strach, s největší pravděpodobností tebou někdo manipuluje.

Děsivé titulky jsou nekalé marketingové finty, jak tě vtáhnout do neexistujícího příběhu. Mají za úkol přitáhnout tvoji pozornost, aby sis přečetl třeba dokonce o hordě krvelačných koťátek, která srovnala se zemí psí útulek.

„Čtyři kočky vnikly do psího útulku a způsobily zmatek”

nebo

„Horda krvelačných kočičích šelem srovnala se zemí psí útulek!”

Titulek i obsah se dá napsat oběma způsoby. Druhý je určitě víc sexy, ale s pravdou toho nemá moc společného. Jestli je ti pravda milejší, zvol si články, které předávají informace, ne emoce!

Jak se nenechat zmást:

    1. Nádech, výdech. Setřes ze sebe vztek a podívej se na článek ještě jednou. Která část tě zvedá ze židle? Ověř si, jestli je to vážně pravda.
    2. Podívej se po nálepkách. Korupčníci, presstitutky nebo Sorosovi agenti? Nejčastěji jsou to negativní oslovení a nálepky, která ti drnkají na nervy.
    3. Zkus si to přečíst bez nich. Co článek vlastně říká, když si odmyslíš nálepky? Říká vůbec něco nebo jen hází na někoho špínu? Co je jeho hlavní sdělení?
    4. Každá mince má dvě strany. Když kvalitní média píšou zprávu, že někdo provedl něco nekalého, dají mu vždycky prostor na vyjádření. Pokud čteš něco velmi jednostranného, zpozorni, není to správně. Každý by měl dostat možnost se obhájit. 
    5. V.I.P. Informace. Některé dezinformační weby nebo samotné články působí, že ví, co se za vším skrývá. Autoři se tváří, že právě oni prokoukli celý svět a znají na vše odpovědi. Budí v lidech pocit výjimečnosti, kvůli kterému jim mnozí věří všechno, co napíšou.

screenshot-2016-10-31-16-19-09

Krásný příklad hry se strachem a emocemi. Pokud si dáte tu chvilku práce a zkusíte si vygooglovat závěry konference, na žádném seriózním serveru nic o plánované jaderné válce nenajdete. Další problém je autor, který se v tomto případě zbaběle schovává za anonymitu redakce.

A jak vypadá kvalitní novinářská práce u stejného tématu? Takto. Podává informace, ne emoce, dává prostor oběma stranám, nezaujímá jasné stanovisko a nikomu nic nepodsouvá.

screenshot-2016-10-31-16-25-30