V síti: Dokument, který Česko potřebovalo

Viděli jsme “V síti” – nejnovější dokument od Víta Klusáka a Barbory Chalupové o sexuálním obtěžování nezletilých na internetu. Sepsali jsme pro vás hlavní důvody, proč byste ho měli vidět. A taky důležité osvětové materiály k tématu, které si můžete nastudovat, než se zase otevřou kina. 👇

O filmu

Tvůrci se rozhodli pro zajímavý formát, kdy vytvořili speciální studiové dětské pokojíčky a tam 10 dní zachycovali rozhovory třech plnoletých hereček s predátory lovícími na internetu. Herečky se přitom celou dobu svým vzhledem i chováním vydávaly za dvanáctileté dívky, což predátoři na druhé straně nevěděli. Během 10 dnů dívky oslovilo 2458 mužů, z nichž celkem 21 následně přišlo na domluvenou osobní schůzku.

Sexuální obtěžování se sice neděje jen dívkám, jak dokazuje například kauza Meluzína a Piškota, nebo případ Pavla Hovorky, najít dospělé muže vypadající na 12 let by ale pro tvůrce bylo složité, proto se rozhodli zasadit do filmu tři protagonistky. I přes tíživé téma se člověk při sledování chvílemi zasměje, a to díky smyslu pro humor, kterým herečky vyplouvají z nepříjemných situací. Celková podívaná je tak pro diváky samotné mnohem schůdnější.

V kinech jsou dvě verze filmu, jedna pro dospělé a druhá, kratší, která je zkrácená a upravená pro děti od 12 let. Verze pro děti s názvem V síti: Za školou má více edukativní rozměr a je kromě klíčových momentů děje obohacená o přímé vstupy protagonistek, které divákům vysvětlují, co se zrovna děje a jak by měli v takové situaci reagovat. Tvůrci projektu V síti kromě dvou filmových verzí nabízí i metodiku pro učitele, obsáhlé webové stránky pro všechny cílové skupiny a spoustu sekundárních materiálů, které můžete využít, ať už jste dítě, rodič, učitel, nebo se obáváte, že byste mohli být predátorem (podrobnější přehled najdete pod článkem).

Proč film není nebezpečný, ale prospěšný

Celý film se řídil kodexem, dle kterého iniciativa musela být vždy na straně potenciálních sexuálních predátorů, dívky neměly reagovat vyzývavě, provokativně a neflirtovaly. Bagatelizace, že dívky mohly obtěžování nějakým způsobem vyprovokovat, je tak naprosto lichá.

Ve filmu jsou explicitní scény rozkostičkované a nejedná se o nic, co by běžně 15letí a mladší teenageři dávno neznali. Každopádně dokument budí vášně, například nedávno Asociace nestátních organizací vydala vyjádření k filmu, v němž zpochybnila jeho odbornost a neškodnost. Toto vyjádření bylo následně s omluvou staženo ředitelem organizace, který zjistil, že autoři textu film ani neviděli.

Dokument samotný především poukazuje na fenomén sexuálního obtěžování na internetu a na množství predátorů, kteří na vybraných stránkách jsou. I přes množství podpůrných materiálů je nutno dokument vnímat jako pouhý výřez nebezpečí a kybergroomingu (označení pro chování uživatelů internetových komunikačních prostředků, kteří tyto prostředky využívají k navázání důvěrných vztahů se svými oběťmi, zejména dětmi).

Co spojuje kyberšikanu, dezinformace, nenávist na internetu a sexuální predátory je pocit bezpečí, anonymity a neodhalitelnosti, která je často podpořená i slepotou nad důsledky svých činů. V případě sexuálního obtěžování jde o využití dítěte pouze k uspokojení své sexuální touhy a neschopnosti uvědomit si důsledky svých činů a toho, jak mohou dětem reálně ublížit.

v siti kniha pechacova marika

Děti láká zvědavost i adrenalin – vědí, na jaké sítě jdou

Ve filmu se herečky pohybují na pěti sociálních sítích – Snapchat, Facebook, Skype, Lidé.cz a , Omegle. Aktivita na prvních třech sítích u dětí v poslední době spíše klesá a děti se tak přesouvají především na TikTok, či Instagram. I s těmi se pojí specifická nebezpečí, navíc Lidé.cz a Omegle jsou známé především jako seznamky a i děti samotné velmi často vědí, jak fungují. Kolik obnažených přirození je tam k vidění spíše překvapí lidi, kteří tyto sítě neznají, protože sítě samotné jsou tím veskrze známé.

Na straně dětí jde velmi často o zvědavost, adrenalin z překračování hranic, zábavu, či prostor, jak komunikovat s dospělými. Každopádně tam zamíří úmyslně, ve většině případů to není úplně tak, že každé dítě, které se samo pohybuje v internetovém prostředí, je takovým predátorům ihned vystaveno.

Důležitá je důvěra a otevřenost

Ve vztahu k dětem bychom se měli primárně snažit vytvářet důvěrné a otevřené prostředí, kde nebude sex tabu. Díky tomu dítě nebude mít potřebu kompenzovat si zvědavost na internetu s cizími lidmi. Současně důvěra zajistí, že se v případě problému nebude dítě bát, či stydět se rodičům svěřit. Reakce rodiče by měla být uklidňující, chápavá a otevřená. I když tyto poučky zní často jako klišé, je to jediný způsob, jak velkému problému zamezit včas. Další z rad, které jdou složitě převést do reality, je ona důležitost budování důvěry a otevřeného vztahu od velmi úzkého věku. Jednoduše řečeno, vysvětlovat něco puberťákovi je dost náročná záležitost.

Touha a zvědavost navštěvovat tyto stránky může být způsobena i tím, že okolí s 12letým zachází jako s malým dítětem, ale to už se tak úplně cítit nemusí. Zajímají ho intimní, sexuální témata a právě třeba dospělý člověk na druhé straně sociální sítě bude ten, který si s ním o tom povídat bude. Jako jeden z mála.

Jsou různé druhy predátorů

Dokument ukazoval především exhibicionisty a „honiče”, kteří se ihned obnažovali před kamerou a dívky začali vydírat po zaslání (fiktivních) intimních fotografií. V reálném světě jsou však mnohem nebezpečnější predátoři, kteří si s obětí budují důvěrný vztah, postupně se stanou přáteli, dítěti se opravdu může zdát, že člověka na druhé straně zná a že je mu blízký. Predátor díky velmi propracované a poctivé komunikaci začíná dítě izolovat od rodičů a přátel, čímž se snaží také zajistit mlčení dítěte. Tento manipulativní vztah je mnohem nebezpečnější, dítě je zranitelnější a i odhalení takového případu je složitější.

Není predátor jako predátor. Pohled druhé strany popisuje v knize, která vyšla spolu s filmem – Kdo chytá v síti – dramaturgyně projektu, Marika Pecháčková. Ta se snažila dokument doplnit i o obsah, který popisuje osudy, zázemí, prostředí těch, kteří jsou nazýváni sexuálními predátory.

Kromě rozhovoru s predátorem Jaroslavem kniha obsahuje i výpovědi obětí, expertů, protagonistek filmu, či rozhovor s maminkou chlapce, který byl obětí zneužívání v případu skautských vedoucích Piškota a Meluzína.

Všechny ty internety zakázat?

Všechny ty internety zakázat není dobrým řešením. Ve Zvol si info se v poslední době věnujeme i sociálním sítím a je nám jasné, že ať už po zhlédnutí dokumentu V síti, či přečtení našeho Průvodce se může zdát, že sociální sítě jsou plná nebezpečí a pouze nám škodí. Bylo by ale velmi unáhlené a zbytečné dělat takové závěry. Internet je skvělá věc, ulehčil nám fungování ve spoustě věcech a posouvá naše schopnosti tam, kde to ještě nedávno bylo nepředstavitelné. Je ale důležité držet se bezpečnostních zásad, stejně jako v offline světě, a mít na paměti nebezpečí sociálních sítí a jejich využívání mít pečlivě nastavené tak, aby nám přinášely především výhody.

Je důležité zmínit, že pouhé zákazy ani strašení nepomáhá. S dětmi je potřeba otevřeně mluvit a budovat pocit bezpečí, aby se nebály svěřit, pokud se jim něco takového přihodí. Je důležité snažit se jim vštěpovat základní bezpečnostní opatření v pohyb na internetu a zajímat se o to, jak a kolik času tráví na internetu.

Tento film odkryl velký fenomén nejen českého internetu. Je skvělé, že vznikl a že je mu věnována tak velká mediální pozornost, protože jakýkoliv preventivní projekt k ochraně dětí má smysl. Obvzlášť, pokud má takto precizně zpracované doplňující materiály, jak o problému s dětmi mluvit.

Autorka: Josefína Knollová